Odcházíme? Možná…

Jan Balabán byl český prozaik, publicista a překladatel, žil v Ostravě, vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Do povědomí čtenářů se dostal zejména románem Kudy šel anděl a povídkovým souborem Možná že odcházíme. Před svou smrtí dokončil dílo Zeptej se otce, které je o smrti jeho otce.

Právě kniha Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004. Získala i Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004.

Už zelenohnědý obal knihy nám napovídá, že její obsah nebude nijak pozitivní. Srší z něho deprese, smutek a problémy, které na nás čekají na každém kroku.

V úvodu knihy nalézáme motto „Je čas hledat i čas ztrácet“, které je zároveň i podtitulem a pochází z Kazatele 3,6. Kniha je psaná s citem pro detail. Existencionálně laděné povídky jsou zasazeny dějem do ostravského kraje. Hlavními hrdiny jsou obyčejní lidé zhruba středního věku, kteří mají ze svého života pocit nenaplnění. Při bližším porovnání osudů autorových hrdinů je zřejmá i autobiografie.

Následuje dvacet naprosto odlišných a přesto hlavním tématem propojených povídek. Jejich tématem je lidský život, jeho problémy, stereotypy, nenávist, všednost, nástrahy a pokušení. 

Povídky mají název podle jejich hlavních postav: Emil, Edita, Uršula, Magda, nebo podle hlavního motivu. V první povídce knihy - Emil je její hlavní hrdina alkoholik a dochází zde k prolínání jeho snů a skutečného života, což je poněkud matoucí a nutí to povídku si přečíst znovu. V povídce Kolotoč se dovídáme, jak byl hlavnímu hrdinovi v dětství kolotoč odepřen. Další povídka Hlas jeho pána, zde se polemizuje o víře. Povídka Bethezda se jmenuje podle biblické události u stejnojmenného jezera. Autorova evangelická víra se nezapře ani v povídce Gabriel, jenž má opět mnoho společného s vírou a náboženstvím. 

Pokud čtenář nezná Bibli, nebo antické dějiny nedovede v podstatě odhalit, co chtěl autor povídkou říci. Povídka Ray Bradbury je motivována dílem tohoto amerického stejnojmenného spisovatele. Povídka A ptáci taky je inspirována textem undergroundové rockové kapely, to sám autor u povídky uvádí v poznámce, čehož si cením. Kluk je povídka v níž jede otec se synem na výlet, otec syna po cestě poučuje a vypráví mu o svém životě, přitom si uvědomuje, že syn roste, brzo bude dospělý a bude ho muset nechat jít, aby si žil svůj vlastní život. Tato povídka je čtivá, neustále čekáte, jak to bude dál a na konci jste vlastně zklamaní, protože se to nedovíte. Jako většina Balabánových povídek, i tato má otevřený konec, nebo nemá východisko - nutí vás přemýšlet.

Balabán v těchto existencionálních povídkách zachycuje hrdiny v životní krizi. Líčí nefunkční partnerské vztahy, lidskou osamělost, nenaplněnost a dokonale popisuje dramatické okamžiky. Z některých postav je cítit bezprostřední tíživost žití. Autor ve vás dokáže vyvolat pocity od melancholie až po depresi. A vy začnete přemýšlet, hodnotit a přehodnocovat vlastní život.

Celou knihu spojuje individuální tragika osudů, hrdinové z povídek jsou nápadně podobní dnešním lidem moderní doby.

Kniha jako taková je čtením spíše pro optimisty a náročné čtenáře, kteří si rádi popřemýšlejí a zváží lidské hodnoty. Po prvních pár negativních povídkách vás kniha odradí, tím spíše pokud nemáte zrovna šťastné životní období. Někde v polovině už se vám možná ani nechce dočítat zbytek, protože už tušíte, že nebude následovat nic pozitivního a že to vlastně bude o všedních lidech, běžných problémech, které jsou všude kolem vás v každodenním životě, a vy víte, že o tom nepotřebujete číst. Ale pokud se překonáte, na konci vlastně zjistíte, že to zas tak špatné nebylo. O knize je třeba přemýšlet, povídky důkladně analyzovat a pak zjistíte, že se v nich často objevuje i záblesk naděje, který není na první pohled úplně jasný.
 

„(dobytek), který ví, že ho kromě žrádla v životě nic dobrého nečeká“. Avšak v zápětí Romanův syn přichází ke koni, aby jej pohladil a nakrmil: „A přece.“ dodává autor (2005, str.104).

BALABÁN, J., Možná že odcházíme,1.vyd. Brno: Host, 2005.156 s.