cesty...

cesty...

středa 10. června 2015

Odcházíme? Možná…

Jan Balabán byl český prozaik, publicista a překladatel, žil v Ostravě, vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Do povědomí čtenářů se dostal zejména románem Kudy šel anděl a povídkovým souborem Možná že odcházíme. Před svou smrtí dokončil dílo Zeptej se otce, které je o smrti jeho otce.



Právě kniha Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004. Získala i Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004.

Už zelenohnědý obal knihy nám napovídá, že její obsah nebude nijak pozitivní. Srší z něho deprese, smutek a problémy, které na nás čekají na každém kroku.

V úvodu knihy nalézáme motto „Je čas hledat i čas ztrácet“, které je zároveň i podtitulem a pochází z Kazatele 3,6. Kniha je psaná s citem pro detail. Existencionálně laděné povídky jsou zasazeny dějem do ostravského kraje. Hlavními hrdiny jsou obyčejní lidé zhruba středního věku, kteří mají ze svého života pocit nenaplnění. Při bližším porovnání osudů autorových hrdinů je zřejmá i autobiografie.


Následuje dvacet naprosto odlišných a přesto hlavním tématem propojených povídek. Jejich tématem je lidský život, jeho problémy, stereotypy, nenávist, všednost, nástrahy a pokušení. 

Povídky mají název podle jejich hlavních postav: Emil, Edita, Uršula, Magda, nebo podle hlavního motivu. V první povídce knihy - Emil je její hlavní hrdina alkoholik a dochází zde k prolínání jeho snů a skutečného života, což je poněkud matoucí a nutí to povídku si přečíst znovu. V povídce Kolotoč se dovídáme, jak byl hlavnímu hrdinovi v dětství kolotoč odepřen. Další povídka Hlas jeho pána, zde se polemizuje o víře. Povídka Bethezda se jmenuje podle biblické události u stejnojmenného jezera. Autorova evangelická víra se nezapře ani v povídce Gabriel, jenž má opět mnoho společného s vírou a náboženstvím. 

Pokud čtenář nezná Bibli, nebo antické dějiny nedovede v podstatě odhalit, co chtěl autor povídkou říci. Povídka Ray Bradbury je motivována dílem tohoto amerického stejnojmenného spisovatele. Povídka A ptáci taky je inspirována textem undergroundové rockové kapely, to sám autor u povídky uvádí v poznámce, čehož si cením. Kluk je povídka v níž jede otec se synem na výlet, otec syna po cestě poučuje a vypráví mu o svém životě, přitom si uvědomuje, že syn roste, brzo bude dospělý a bude ho muset nechat jít, aby si žil svůj vlastní život. Tato povídka je čtivá, neustále čekáte, jak to bude dál a na konci jste vlastně zklamaní, protože se to nedovíte. Jako většina Balabánových povídek, i tato má otevřený konec, nebo nemá východisko - nutí vás přemýšlet.

Balabán v těchto existencionálních povídkách zachycuje hrdiny v životní krizi. Líčí nefunkční partnerské vztahy, lidskou osamělost, nenaplněnost a dokonale popisuje dramatické okamžiky. Z některých postav je cítit bezprostřední tíživost žití. Autor ve vás dokáže vyvolat pocity od melancholie až po depresi. A vy začnete přemýšlet, hodnotit a přehodnocovat vlastní život.
Celou knihu spojuje individuální tragika osudů, hrdinové z povídek jsou nápadně podobní dnešním lidem moderní doby.


Kniha jako taková je čtením spíše pro optimisty a náročné čtenáře, kteří si rádi popřemýšlejí a zváží lidské hodnoty. Po prvních pár negativních povídkách vás kniha odradí, tím spíše pokud nemáte zrovna šťastné životní období. Někde v polovině už se vám možná ani nechce dočítat zbytek, protože už tušíte, že nebude následovat nic pozitivního a že to vlastně bude o všedních lidech, běžných problémech, které jsou všude kolem vás v každodenním životě, a vy víte, že o tom nepotřebujete číst. Ale pokud se překonáte, na konci vlastně zjistíte, že to zas tak špatné nebylo. O knize je třeba přemýšlet, povídky důkladně analyzovat a pak zjistíte, že se v nich často objevuje i záblesk naděje, který není na první pohled úplně jasný.
 
„(dobytek), který ví, že ho kromě žrádla v životě nic dobrého nečeká“. Avšak v zápětí Romanův syn přichází ke koni, aby jej pohladil a nakrmil: „A přece.“ dodává autor (2005, str.104).

BALABÁN, J., Možná že odcházíme,1.vyd. Brno: Host, 2005.156 s.  



pondělí 20. dubna 2015

S kamínkem nebo bez...

Zaujalo vás někdy u někoho na zubech něco lesklého? Máte dvě možnosti, mohla to být plomba :-D nebo přilepený kamínek na zubu.


Chvíli jsem se pracovala u zubaře jako zdravotní sestra, teda u zubařky. :-) Jako záskok za sestru, která dříve pracovala na interně a tady v ordinaci jí to příšlo moc nudné. Podotýkám, vzdělání na to mám. A kdo by při takové příležitosti nevyzkoušel, co se dá. Já teda jo.  A tak jsme se jednoho krásného dne vrhly na přilepení kamínku mně na zuby. Trvalo to asi 5 minut i s vlezením a slezením ze zubařského křesla. Kamének drží už asi 2 rokem a vše je v pohodě. 

Ano, zub okolo se mi nekazí, pořádně a pečlivě ho totiž čistím. Jestli nevíte jak na to, psala jsem to v jednom ze starších článků. Podotýkám, že kamínek neni od Swarovského a podobně, nevěřila jsem totiž, že by takhle držel a měla jsem strach z toho, že jednoho dne upadne a já ho spolknu. Drží však jako přibitý. 

Co vy, máte nějakou ozdobu na zubech?

středa 18. února 2015

Lorna Byrne vyprodaná za 24 minut...

Zprvu se mi na ní moc nechtělo, jsem sice duchovní člověk (nebo si to alespoň myslím), ale andělům jsem stále nepřišla na chuť tak, abych se na Lornu musela za každou cenu dostat. A když už se mi chtělo, zase nebyly lístky...

Lorna Byrne při natáčení spotu na knihu. Zdroj: www.andelevmychvlasech.cz


Přemýšlíte, kam že se mi to moc nechtělo a co do toho motám anděli? Lorna Byrne je uznávaná a celosvětově známá irská mystička, která napsala několik knih o andělěch...Lorna neměla lehký osud, vdala se, manžel byl stále nemocný, následně zemřel a zanechal jí se čtyřmi dětmi. Lorna tvrdí, že vidí anděly stejně, jako vidí lidi, kteří stojí  před ní. A tom napsala několik knih, ale nejznámější je Andělé v mých vlasech, ta se stala opravdu mezinárodním bestsellerem. 

No a já se tedy po přečtení webu, který propaguje její díla, práci a život v ČR, rozhodla na její přednášku jít. (Zaujalo mě, že i výše zmiňovaný web o Lorně založili dva muži.)Vždyť přeci navštíví Prahu, to se nestává často.
Jenže ejhle. Předprodej lístků začínal v neděli 15. února v 10 hodin. Avšak v 10:24 už bylo vyprodáno. Takovýhle fofr o lístky jsem ještě nezažila. Čekuju tedy i nadále facebook, ticketstream. A já i kolegyně doufáme, že se nám na ní lístků nakonec dostane. 

Držíte nám palce? Znáte Lornu? Případně, povedlo se vám na ní sehnat lístky?

středa 1. října 2014

Jak obarvit obočí?

Stejně jako většina brunet jsem i já obarvená  :-) ( nebo alespoň přibarvená),  protože moje přírodní barva vlasů je špinavý blond . Tím pádem moje obočí je světlé a nevýrazné. Po pár letech ranního domalovávání obočí tužkou jsem se rozhodla, obočí si obarvit. A to ani nemluvím o tom, že vždy byl problém vybrat si vůbec vhodnou barvu tužky, která by vypadala alespoň trochu přirozeně k moji barvě pleti a k barvě vlasů. 



Šla jsem tedy do drogérie s tím, že určitě chci barvu hnědou a né černou. Úplně mi totiž vadí, když je někdo peroxid blond a má obočí černé jako úhel. Ale, proti gustu.... Takže v drogérii na maloměstě pochopitelně měli jen černou, tak jsem na hnědou čekala týden. Každopádně jsem nakonec ukoupila SWISS O PAR za 189  Kč. Je to barva jak na obočí, tak na řasy. 



Jelikož jsem nikdy takovéhle barvení nepodnikala, přečetla jsem si nejprve návod k použití, což  obvykle nedělám :-) Znělo to celkem srozumitelně, ...Nejdříve okolí obočí natřít mastným krémem, aby se barva nechytla i tam. Pak obočí důkladně potřít tekutinou z lahvičky 1. Podle toho jak dlouho necháte tekutinu č.1 působit, tak vám pak chytne ta hnědá barva. Takže v praxi potřebujete rychle natřít jedno obočí a hned druhé. Počkat nějakých 20 vteřin a potom vzít na hřebínek, který je součástí balení, barvu a tu nanést na obočí. Jako první na to, které jste jako první natřela tekutinou 1. Protože jinak bude každé jinak barevné. Barvu jsem nanesla, nechala asi 20 vteřin působit a zase sundala dolu. Smyla jsem normálním tekutým mýdlem v pohodě dolů. Odstín byl tmavší, než jsem předpokládala, ale jde jen o cvik. Poslední barvení jsem už zvládla na pohodu.

Na barvení řas budu asi potřebovat pomoc, ale uvidíme...

Jaké máte zkušenosti vy? Barvíte si doma řasy i obočí nebo chodíte na kosmetiku? Jakou používáte barvu? Podělte se v komentářích....

čtvrtek 31. července 2014

Jak vybělit zuby?

Po delší odmlce mám zase čas a chuť něco napsat. Pár kamarádů se mě po rozeslání emailu s návodem, jak pečovat o zuby, ptalo jestli vím, jak si zuby vybělit. Samozřejmě, že když člověk na zubním, byť i jen chvíli, pracuje, ledasco vyzkouší. Takže já si zuby bělila. I když, prý to nebylo potřeba, říkala lékařka a kamarádka v jednom :-)


Můžu vám dát asi milion návodů od tzv. alternativních jako je jedlá soda, která se má přidat do pasty, popel z cigaret do pasty, až po bělící zubní pasty a různé vodičky. 
Ale já vyzkoušela originální sadu na bělení zubů Opalescence. Doporučuje se to pouze lidem s tzv. intaktním chrupem - tedy bez kazů, případně s kazy, ale vyvrtanými a zaplněnými buď amalgánem, nebo bílou plombou. 

Co je k tomu tedy potřeba? Jak jsem psala kompletně vyspravený chrup. Dále peníze a alespoň dvě návštěvy zubaře, který tuto možnost bělení nabízí. 
Pokud máte tedy zuby opravené, zubař vám musí udělat tzv. odlitky (otisky) chrupu, shodné jako na protézu. Většinou se odlívají do alginátové zubní hmnoty, ta může mít různou barvu i příchuť. Tento prášek sestra smíchá s vodou v daném poměru, kašovitou hmotu nanese na otiskovací lžíci - horní dolní a dá vám jí do pusy. Hmotu na lžíci budete v puse mít, dokud nebude tuhá, je potřeba, aby otisk zubů byl přesný. Je možné, že zejména u horní lžíce se budete nadavovat, účinné proti tomu je dýchat a reflex potlačit. Takže, když už jsou otisky na světě, odešlou se a tím prozatím vaše práce skončila.


A začala v laboratoři, musí totiž podle otisku vašeho chrupu vyrobit umělé vaničny, které si pak na zuby nasadíte s materiálem, který je bělí. Já použila přípravek, který mi byl doporučen Opalescence 15%, všechny informace o výrobcích lze získat na webu.


Byla a jsem spokojená. Špičáky totiž, ať jsem je čistila jakkoliv, vždycky měly malinko žlutý nádech. 
Jak vlastně probíhá samotné bělení? Vyčistíte si důkladně zuby, kartáčkem, mezizubním kartáčkem a nití. Pak do vaniček nanasete samotný bělící gel a nasadíte si na zuby. Případné přetečení gelu na dásně je potřeba otřít. Na zubech je potřeba, aby bělení účinkovalo alespoň osm hodin. Je proto nejlepší nanášet si ho na noc. Důležité je i nepít - tím se totiž může částečně bělící přípravek vypláchnout. 
Ráno je potom potřeba vaničky sundat, pořádně vymýt a nechat uschnout. Zuby vyčistit a pořádně vypláchnout. Po dobu 24 hodin po sundání bělení nejíst červenou řepu, nepít červené víno a nekonzumovat potraviny, které by mohly sklovinu obarvit. Stejně tak je vhodné nepožívat nic kyselého  :-) 

Jinak dalším zajímavým webem a pomocníkem vám může být i krásný úsměv. 

Máte taká zkušenosti s bělením zubů? Pastou, nebo něčím jiným? A funguje to? Podělte se s námi o zkušenost v komentářích.